Existuje celá řada novodobých bohů, které uznáváme, aniž bychom je vědomě za bohy považovali. Pro někoho je bohem iPhone, jiný si bohy tvoří každou možnou chvíli, další je vyhraněný monoteista. Vynasnažím se vysvětlit, že nové bohy tvoříme i v dnešní době a osvětlím jejich podobu.
Jeden Bůh
V principu jsem monoteista. Vnímám jednoho Boha s velkým B. Jsem si vědom, že Boha s velkým B. nelze pojmenovat ani nikterak popsat či určit. Nelze tak učinit proto, že jakékoli pojmenování, by určovalo hranice, a mohlo by zavádět k dojmu, že takového Boha lze ovládat, soudit, chápat – tedy brát, za svého i za cizího.
Vnímám dokonalost a dokonalost jako taková, v pravdě není dělitelná, změřitelná ani pojmenovatelná.
To mi však nebrání, abych si vytvářel i jiné bohy. Bohy krátkodobé, které na malý okamžik uznávám a uctívám, pracně uvědomuji a vzápětí odpouštím. Pěkný paradox. V principu monoteista, a v praxi? Poutník na cestě!
Učím se nepojmenovávat
Kolikrát se sám přistihnu, že chci něco pojmenovat, protože mému rozumu schází informace, aby mohl to, co vnímám, zařadit do škatulek a zůstal tak klidným a pokojným. Věřte, že takových okamžiků, zažívám každý den několik, neboť vnímám, co se děje a ono se toho děje hodně.
Stále se učím přijímat neznalost, aniž bych ohmatával – chápal, a to i přesto, že prozatím neznám o co, nebo o koho, jde. Přirozeně se rádi seznamujeme fyzickým ohmatáváním, ochutnáváním a očicháváním. Takovéto ohmatávání a strkání si do pusy nám zůstalo z kojeneckého období, jen to dnes provádíme sofistikovaněji.
Jsem stále stejný, a to i přesto, že se snažím být v pozornosti vnitřní. Vnímám a učím se neohrabaně neohmatávat, nepojmenovávat, nesoudit, neškatulkovat. Učím se využívat smyslů, a to jak těch zevnějších, tak těch vnitřních. Stále se však dotýkám, ochutnávám, očichávám.
Zrození bohů
Pokud se nějaký čas pohybujete v duševním a duchovním světě, možná už máte vlastní zkušenost s přítomnými bytostmi, informačními poli či různými bohy. Pokud ne, chtěl bych vám v tomto článku, celkem moderně ukázat, jak někteří bohové vznikají i v dnešní době.
Co, nebo kdo je, bůh
Nepopisuji onoho Boha s velkým B, píši o principu, který skrývá označení "bůh". Vysvětluji některé související zákonitosti.
Pojem bůh, je všeobecně považován za označení nějaké "nejvyšší" bytosti a hlavního cíle uctívání, respektu a víry. Pojetí boha, je pak popsáno v teologických textech a učeních, podle druhu víry a vnímání. Tak je popsán i termín "nejvyšší", neboť pro každý teologický směr, je jejich bůh autoritou nejvyšší. Může tedy být tím "nejvyšším" dle víry, nikoli dle skutečnosti!
Mohl bych teď filozoficky napsat, že v konečném důsledku všichni uznáváme stejného boha v různých podobách, což je pravda, ale nepřispělo by to k vysvětlení a pochopení rozumem jaký je vznik a existence jednotlivých bohů.
Různorodost boží je odrazem spektra různorodosti lidské, a tak k poznání v pravdě, slouží různorodé pojmenovávání, dělení a označováváni, aby se tak dřív či později odkrylo, co nebo kdo oním Bohem opravdu je.
Z jiného pohledu je různorodost bohů možné chápat tak, že Bůh se zobrazuje poutníkovi vždy v podobě (podobách), odpovídající poutníkově aktuálnímu způsobu chápání a vnímání světa. Nejde tedy o nějaké dělení boží, nýbrž o ukazatele směru k jedinému cíli.
Jak je to možné? Čtěte dál...
Tvorba bohů
Asi se mnou budete souhlasit, že člověk postupuje určitým vývojem. Na každé vývojové úrovni se objeví někdo nebo něco, koho daný člověk, skupina či společnost považuje za boha. Většinou proto, že náš rozum potřebuje pojmenovávat, aby mohl chápat a pochopit. Neumí-li rozum něco pojmenovat, tj. neumí-li pochopit, zaškatulkuje takové poznání jako nadpřirozené, zázračné, neskutečné, mocné všeho – tedy, Vše-mocné.
Proto dříve lidé uznávali a uctívali boha hromu, deště, ohně, úrody, války apod. Bylo mnoho bohů, které jsme díky svému vývoji vytvořili i opustili. Je mnoho bohů, které svou vírou a uctíváním znovu vytváříme. Je tedy přímo závislé na úrovni vývoje jedince, skupiny, a hlavně společnosti, jaké tvoří bohy.
Nutně musím konstatovat, že tvoření i opouštění bohů eventuálně dělení bohů, patří k vývojovému učení každého jedince. Takovými vytvořenými bohy pro znalost, jsou přece rodiče, idoly a třeba i iPhon. Důležité je pokračovat v cestě za uvědoměním si!
Stále jeden
Poznamenám, že ať tvoříme, co tvoříme, z mého pohledu existuje stále jeden, nepojmenovatelný Bůh s velkým B, kterého jsme nevytvořili, kterého nelze pojmenovat, uchopit, popsat. A právě kontrast vytvořený - nevytvořený, má ve vývoji lidském napomoci ke znalosti.
To označení „Bůh s velkým B“ mi prosím odpusťte – uvádím jej pro pochopení rozumu a sdílení určitého odlišení, a tím se zcela vědomě dopouštím základní paradoxu. Pokud by totiž někdo (včetně mě) vyhraňoval jednoho proti zbytku, začal říkat, věřit, vyvyšovat a uctívat pouze onoho "Boha s Velkým B", došlo by právě k oné tvorbě nového boha, o které zde píši.
Tímto sdělením už prozrazuji, kam mířím, když píši o tvorbě bohů.
Nevěřící Tomáš
Potkal jsem známého, který mi v rozhovoru říkal, že není věřící, že v boha nevěří. Během diskuse však vyplynulo, že se velmi těší na utkání Komety! Kometaaaa!
Prý je pro něho hokejová Kometa božská a určitě jde fandit pokaždé, když hraje doma. A kolikrát si vezme i dovolenou, aby jel fandit na druhý konec republiky.
Zamysleme se. Kolikrát něco označíte za božské? Kolikrát je bohem hráč, zpěvák, vědec, byznysmen, televizní nebo filmová hvězda? Kolikrát je vyzdvižen a kolikrát zapomenut takový bůh? Jestli na okamžik, na pár nebo tisíc let je jedno.
Jsme to my, kdo vyvyšuje, uctívá i zatracuje bohy. Činíme tak v případě potřeby, naděje, touhy, neznalosti, strachu a tělesných požitků. Námi vytvoření bohové jsou vyzdviženi, aby následně byli opuštěni a zapomenuti. Z takových se potom stávají mimo jiné přítomné bytosti – to je však na jiný článek či knihu.
Bohové jsou všude
Pokud se dobře podíváte kolem sebe, je mnoho moderních bohů – tedy mnoho objektů, které jsou uctívány, je jim odevzdávána víra, energie, práce, prostor i čas.
Najdete-li ve svém okolí někoho koho uctíváte jako fakt super dokonalého obchodníka, šéfa, manažera, politika, partnera, trenéra, učitele, duchovního, nebo jednoduše je pro vás úžasně božský otec, matka, babička, dědeček, teta nebo strýček, zkuste vnímat, jestli takto uctívaný člověk není pro vás nebo pro někoho jiného bohem. A v principu to nemusí být ani osoba, může to být samotná práce, umělecký směr, hra, film, kniha apod.
Coca Cola a jiné značky
Kromě lidí se bohové vyskytují i v předmětech, symbolech nebo i systémech. Prakticky každá obchodní značka za sebou ukrývá boha. Takový bůh obchodní značky je silný vždy podle množství odevzdané síly, víry a energie věrných, což je obchodním záměrem tvůrců značky. Například – Coca Cola.
I když Coca Cola propaguje Santu víc než boha z evropské tradice, skrývá se v Coca Cole bůh a nejen jeden. Koneckonců Santa už je pro některé bůh a je uměle spojován s duchem Vánoc, byť jeho původ byl zcela opačný.
Loga, symboly, značky, jakou je Coca Cola, bývají převážně nevědomě uznávány a uctívány. Například jako obchodní artikl pro investory a obchodníky, kteří doufají a věří, že bude značka stále silná. Jako povzbuzující nápoj spotřebiteli, kteří věří že jim dodá energii či příjemný pocit, nebo jen proto, že je to "cool". Jiní uznávají „značkového“ boha proto, že nápoj považují za nebezpečný. I odpor je totiž forma uctívání, uctívání boha opaku / opozice.
To stejné je možné napsat o značkách jako je iPhone, Samsung, Panasonik, Sony, Adidas, Nike apod. Samozřejmě jsou i jiné, staré i moderní značky. V každém případě je dobré si uvědomit, že tvůrci značek a marketingových strategií využívají znalosti magie, mystiky a okultismu, aniž by si to mnozí z nich uvědomovali.
Nejen nevědomí tvoří nevědomě
Výše uvedené vysvětlení by mohlo budit představu, že bohové jsou tvořeni zcela nevědomými lidmi. Důležitější než nějaký soud, je uvědomění si souvislostí. Souvislosti jsou právě oním vodítkem vedoucím od směrových značek k cíli.
Jak jsem napsal v úvodu, stále platí, že bohy vytváříme neustále podle úrovně vývoje, tj. podle úrovně schopností vnímat celek.
Je tedy jasné, že i lidé na „vyšších“ úrovních vývoje, také tvoří bohy, které potom představují ostatním a získávají pro ně víru. Otázku vědomého a nevědomého tvoření nechám na jiný článek. Zde uvedenu příklad takových novodobých bohů, vytvořených lidmi zdánlivě vědomými.
Teď a tady
Svého času mě fascinovalo toto sousloví označující přítomnost a podlehl jsem tomuto okouzlení. Dokonce jsem si zaregistroval doménu tedatady.cz, kterou jsem následně opustil. Nechal jsem udělat náramky "teď a tady", které jsem rozdával. Mluvil jsem o "teď a tady" s lidmi. Dokonce jsem učil říkat "teď a tady" papoušky, kteří se mnou žijí pod jednou střechou. Zkrátka uznával jsem a uctíval "teď a tady" jako něco význačného, důležitého a svrchovaného. Uznával jsem "teď a tady" jako boha.
Nesuďte mě! Na této cestě není nic špatného. Jde o uvědomění! Často je podlehnutí tou jedinou cestou k uvědomění si. Proto je cesta podlehnutí jakékoli formě náboženství správná, byť se z lidského pohledu může zdát nepotřebná, neefektivní či nebezpečná.
Až jsem se dostatečně nasytil slovního spojení „teď a tady“ a postoupil o něco dál. Uvědomil jsem si, že bránu, tedy dveře uctívám jako boha. A nejsem sám. Teď a tady je kříž. A kříž je brána, kterou je třeba vstoupit. Není třeba ji uctívat, byť někomu jako já, pomohlo uctívání k pochopení.
Pro příklad ještě uvedu některé názvy novodobých bohů v moderním esoterickém a duchovním prostředí. Například Přítomný okamžik, Vědomí, Kvantové..., Kruhy (ženské i mužské), Pozitivní myšlení, Osobnostní – Osobní rozvoj, Transformace apod.
Všechny cesty jsou správně
Jak už jsem mnohokrát uvedl, z mého úhlu pohledu jsou všechny cesty správně, neboť všechny vedou do stejného bodu. Tím bodem však není dosažení uvědomění si reality, uvědomění si "celkové" pravdy. Společným bodem všech lidských cest je uvědomění si pravdy dílčí a tím se člověk dostane na rozcestí, kde se může již vědomě rozhodnout. Toto rozcestí je rozcestím tří cest. Jednou jste přišli na rozcestí, další je cestou pravdivou a vede k poznání sebe, božství, reality. Další cesta je cestou zpětnou. Cesta zpětná buď vede znovu k rozcestí a tím k nabývání učení, znalosti vědomí. Nebo vede do pekla, do slepého opakování, nevědomí, v nejhorším případě do neexistence.
Lidé mají právo jít po kterékoli cestě. Jakákoli forma uctívání, náboženství, duchovních směrů, učení, cest apod., je správná. Je správná i tvorba bohů. Důležité je uvědomění. Uvědomění, že uctíváme. Uvědomění, po které cestě kráčím. Stane-li se uvědomění, máme možnost kráčet již s vědomím a znalostí.
A proč tomu tak je? No, protože jakékoli uctívání je druh víry. A víra je mocný nástroj, bez kterého nelze prakticky dojít k pravdě. Proto často dochází k povznesení člověka i když mu před očima padne nepravý bůh.
Takových cest k uvědomění si skutečnosti je více, proto nám doporučuji:
Zastavme se na chvíli. Uvědomme si, kde jsme a kudy kráčíme.
Žijme vědomě (2018)
